Zohar — „Kniha záře“ — je základním textem židovské mystiky. Napsaný v aramejštině a připisovaný rabimu Šimonu bar Jochajovi (2. století n. l.), je to rozsáhlé, vícevrstvé dílo zahrnující kosmologii, psychologii, teologii a praktickou moudrost.
Co je Zohar?
Zohar není jediná kniha, ale sbírka textů, komentářů a mystických diskusí. Jeho primární struktura sleduje týdenní úseky Tóry a nabízí mystické interpretace každého z nich. Zahrnuje také nezávislé oddíly: Idra Raba (Velké shromáždění) a Idra Zuta (Malé shromáždění), které obsahují nejesoteričtější učení; Sifra d’Cniuta (Kniha skrytí); a Raya Mehemna (Věrný pastýř). Text se plynule pohybuje mezi doslovným a symbolickým, osobním a kosmickým. Diskuse o verši v Genesis se může náhle otevřít do vize nebeských říší a pak se vrátit k praktickému učení o laskavosti.
Jak přistupovat k Zoharu
Tradiční přístup ke studiu Zoharu zahrnuje několik fází. Za prvé, čtěte text samotný, i když mu plně nerozumíte. Kabalisté učí, že Zohar má jedinečnou moc: i pouhé čtení slov bez porozumění očišťuje duši a přitahuje duchovní světlo. Za druhé, studujte s učitelem nebo komentářem — bez průvodce bude mnoho opominuto. Za třetí, přistupujte k textu s úctou a pokorou. Modlete se před studiem: „Otevři mé oči, abych viděl divy z Tvé Tóry.“
Klíčová témata Zoharu
Zohar se točí kolem několika ústředních témat. Prvním je povaha Boha jako zároveň naprosto transcendentního (Ejn Sof) a intimně přítomného ve stvoření skrze Sefirot. Druhým je koncept Šechiny — ženského aspektu Božského, který doprovází Izrael v exilu. Třetím je mystický význam micvot — každé přikázání vykonané se správným záměrem sjednocuje Božské a přináší kosmickou harmonii. Čtvrtým je struktura duše — pět úrovní od Nefeš po Jechida. Pátým je téma exilu a vykoupení — pokračující proces, kterým jsou rozptýlené jiskry svatosti shromažďovány a navraceny ke svému zdroji.
„Rabi Šimon řekl: Běda člověku, který říká, že Tóra pouze vypráví příběhy. Každé slovo Tóry obsahuje nebeská tajemství.“ — Zohar III, 152a